Neboj se snít o církvi svobodné, otevřené, inkluzivní, o církvi chápající, o církvi skutečné matce, a nejen o církvi, která o sobě jen říká, že je matkou, a přitom miluje láskou nikoliv mateřskou, bezvýhradnou, ale podmínečnou, když budeš dobrý, budu tě mít rád, láskou otcovskou. Tak to psal inspirovaný jezuitský kněz Jan Rybář. A není se čemu divit, když církvi vládnou muži, a ještě ke všemu speciální kasta mužů celibátních. Dovolíš si s Duchem svatým snít, že to může být jinak? I když nevíš, kam a kudy tě Duch povede? Neboj se snít o církvi, vyzývá další inspirovaný kněz, papež František. A dodává, že bude mnohem radši za církev zraněnou, ale na cestě k druhým, než za církev zatuchlou ve svém zajištěném obýváku, ze kterého umí dávat jen hraběcí rady. Církev se bojí matky, říká Ludmila Javorová, jediná známá žena, která byla v hlubokém podzemí v dobách komunistického režimu legálně vysvěcena na katolického kněze, jakkoliv to mnozí zpochybňují. Opravdu se církev bojí matky? A přitom přinejmenším jednu adoruje bezpečně daleko a vysoko na oltáři? "Kněžství není jen nastrojená služba. Koho mi, Pane pošleš, o toho se postarám," dodává Ludmila a snad tak i naplňuje kněžství, jako ho žila dívka z Nazareta, matka z Betléma a Matka z Jeruzaléma. Duch vane, kudy chce. Jediná modlitba k Duchu svatému vyjádřená slovy, jak říká papež František, by měla znít: "Přijď."