Modlitba za vztah, který nás přesahuje

Ve světle velikonoční zvěsti a učení naší církve po II. vatikánském koncilu, zejména deklarace Nostra Aetate, přicházíme s touto modlitbou.

Pamatujeme, že Ježíše Krista neukřižoval židovský národ, ale že jeho smrt byla výsledkem konkrétních politických a náboženských okolností, které nelze převádět na kolektivní vinu. Jeho kříž vyrostl z lidského strachu, ze závisti a ze zneužití moci.

Pamatujeme také, že bez celého sledu velikonočních událostí — Vtělení, kříže, hrobu i Vzkříšení — by nebylo pro nás spásy, kterou přijímáme jako dar, nikoli jako zásluhu.

Kající velikonoční modlitba za uzdravení paměti

Bože Abraháma, Izáka a Jákoba, kterého poznáváme skrze Ježíše Krista,

přicházíme k Tobě jako lidé s pamětí, která potřebuje uzdravení.

Světlo, které jsme přijali, není z nás.

Nepatří nám.

Bylo nám svěřeno.

A přece vyznáváme, že právě my — křesťané a křesťanky — jsme v dějinách často dovolili, aby se závist, strach a žárlivost usadily v našich srdcích a proměnily se ve slova a činy, které přinesly mnoho židovské krve.

Vyznáváme mlčení, které krylo násilí, i zbožnost, která se stala záminkou k pohrdání.

Krev tvého lidu Izraele volala ze země — a my jsme se odvraceli.

Ve světle Tvého Vzkříšení Tě prosíme:

uzdrav paměť naší víry,

abychom nežili z pocitu nadřazenosti,

nýbrž z vděčnosti za kořen, který nás nese.

Nauč nás bdít, Hospodine,

abychom nikdy nezaměnili evangelium za zbraň

a Tvou pravdu za soud nad druhými.

Dej, ať jako lidé věřící v Ježíše Krista, dokážeme stát před lidem Izraele v tichu a úctě, s pokorou těch, kteří byli přijati.

Dej nám milost říkat beze strachu a bez výmluv: děkujeme a prosíme o odpuštění.

Ať velikonoční světlo nejen osvěcuje, ale obrací nás.

Ať proměňuje naše vztahy,

aby byly pravdivé před Tebou,

Bože smlouvy,

který zůstáváš věrný svým zaslíbením navěky.

Amen.

Modlitba vznikla jako naše osobní vyznání, sdílené v naději na uzdravení paměti církve.

Eva a Vlastimil Klusáčkovi