SPOLEM

farnosti s jednou farou BOHDALICE, KUČEROV a ROSTĚNICE

Parlamentní volby začaly..

Inu, tak je to tady. Právě jsem si zpožděně poslechl včerejší českotelevizní předvolební „superdebatu“ a dověděl se, mimo jiné, že Andrej Babiš chce být naším zachráncem. Míněno asi nás občanů, či země samotné, možná též celého světa. Zachráncem před čím? Navzdory líbivým slovům a chlapecké image zdá se jednoznačně, že před svobodou. V čemž si zdatně sekunduje s Okamurou a komunisty, jakkoliv jinými líbivými hesly a jakoby v protikladu. Ovšem zlo je zlo, ať už se tváří, jak chce.

Rozumím touhám spousty spoluobčanů po vládě dobrého monarchy, kterou ovšem nikdo z nás osobně nezažil. Pokud jde o zemi, tak ta ji asi párkrát v dějinách zažila, ovšem vždy šlo v takovém případě o monarchu dobrého, tedy mravného, tedy respektujícího nadřazený mravní řád a lépe snad Boha, nanejvýš dobrého tvůrce tohoto řádu, Boha, který je láska sama. Dovolím si říct, že jak Andrej Babiš, tak Tomio Okamura, tak Vojtěch Filip by byli monarchy špatnými, kterých bylo v dějinách naší země též nemálo.

Demokracie nezajistí mravnost, ale umožňuje veřejnou kontrolu zejména těch, kteří chtějí vládnout jen jako výraz osobních ambicí, nikoliv ve službě lidu.

Andrej Babiš chce být zachráncem. Budiž. Ale rozhodně není zachráncem mým. Já už jsem jednomu zachránci uvěřil a ten mě nikdy nezklamal, jakkoliv mu ne vždycky rozumím. Jasně, mluvím o Ježíši Kristu. Mluvím o tom, jehož akcent na svobodu je ohromný. Mluvím o tom, jehož i politická vláda by bezpochyby byla nanejvýš mravná, láskyplná, ve službě lidu. Přesto politickou vládu ve své osobě odmítal. Jistě ne proto, že je mnohdy špinavá. Ale proto, že nechce vládnout za nás, nechce, abychom byli jeho poslušnými loutkami, ale chce, abychom se dobru ve své svobodě naučili, abychom dobru porozuměli, abychom dobro uchopili. I za cenu omylů, protože bez nich to prostě nejde.

V poli roste vedle pšenice i plevel, který tam zasel ten Zlý, říká o světě v jednom svém podobenství a varuje před tím, aby se plevel vytrhával předčasně, protože by s plevelem byla vytrhána i spousta dobré pšenice. Nastane čas, říká, ano, o žních, kdy přijdou ženci, posekají celé pole, dobré zrno dají do sýpek a plevel spálí ohněm neuhasitelným. Jistě, je to přímo existenciální výzva, mnohovrstevnatá, ale zároveň velmi konkrétní, dosahující i k těmto volbám.

Není ideální strany, ani ideálního kandidáta, ale je jasné, kde je zlo přítomno, řekl bych, systémově, byť se tato uskupení nikoliv paradoxně nazývají antisystémovými. Ten Zlý, říkal svatý František jednomu ze svých bratří, ten Záludný na sebe dokáže vzít i Kristovu nejlíbivější tvář. Ale nemiluje člověka, jen se snaží z něj vysát veškerou životní energii pro sebe.

Prosím tedy všechny, volte dobro, jakkoliv je někdy těžké ho v mlhách hříchů zahlédnout. Volte pole, kde je aspoň trochu pšenice. Volte nedokonalost, volte zašpiněnost, ale nevolte špínu samu. A hlavně volte. Před žádnou životní volbou nelze utéct, jen lze strávit život na útěku před těmito volbami, které se ovšem stejně dějí.

vtip